Od počátku civilizace lidé museli chránit svůj majetek a bylo tomu tak dávno před tím, než vznikly první zákoníky, které ustanovovali krádež jako zločin. První zmínky o zámku jako zabezpečovacím systému se objevují již ve starém Egyptě. Potřeba chránit majetek co nejlépe vznikala nezávisle na sobě na více místech světa.
Ve středověku byly zámky opravdovým mistrovským dílem a vyráběly se z kovu. Kováři tak kovali ozdobné zámky i klíče, které kromě uměleckého ztvárnění představovaly také důmyslné zabezpečení. Čím více zahnuté a ozdobné byly klíčové praporky, tím hůře překonatelné byly zámky jiným předmětem.
Zdobení kování, zámků a klíčů poznalo opravdového rozmachu v době renesance. V této době však ještě stále byly zámky přídavným systémem na vnitřní straně dveří, nikoliv zadlabané dovnitř.
V polovině 17. století přináší zásadní inovaci Robert Barron, který vybavuje zámek tzv. stavítky, neboli pákami, které musí zámek zvednout do správné polohy, jinak nejde otevřít. Barronův vynález byl v 18. století vylepšen cylindrickou vložkou. Jedná se o první systém odemykání zámků, jaký známe dnes, a který zároveň nabízel větší variabilitu klíčů.
Od 20. století zámky prochází výrazným vývojem, vznikají bezpečnostní normy pro jednotlivé zámky a zabezpečení je tak daleko důmyslnější. Úroveň zabezpečení se vyvíjí také v hi-tech sektoru, takže v dnešní době můžeme zámky odemykat třeba i na dálku nebo čtečkou otisku prstu či smskou z telefonu. Princip záklopky, kterou vymysleli naši předci, však zůstává stejný.
Zpět na přehled